Cestování

Měl jsem spěchat pomalu

Když někdo neodvede dobře svoji práci, měl by za to být adekvátně potrestán. A to i v případě, že to za něj odnese někdo jiný. Ale leckdy se tak bohužel nestává. A nestane se tak už ani v mém případě. V případě, který se odehrál docela před nedávnem.

Letadlo British Airways z Prahy do Londýna mělo mít 4. července mírné zpoždění, které však v žádném případě nemělo zkomplikovat přestup na můj navazující spoj. A také to zpoždění skutečně nebylo velké. Totiž do chvíle, než se objevil první ze šlendriánů. Společnost otevřeně přiznala, že zaplnila letadlo natolik, že už nepobere všechna příruční zavazadla. Člověk by si řekl, že je vše zařízeno tak, aby se tam lidé i s těmito zavazadly vešli, a také by tomu tak bylo. Kdyby společnost neignorovala zjevně nadrozměrná zavazadla, která by neměla mít na palubě co dělat. A tak se celou věčnost vyvolávalo, zda by někdo z cestujících nebyl od té dobroty a nenechal si příruční zavazadlo odbavit. A zpoždění tím skutečně citelně narostlo.

British Airways

V Londýně na Heathrow jsem byl tedy docela pozdě. Být to třeba v Mnichově, zvládnul bych to doběhnout. Ale v Londýně ne. Po dlouhém běhu po jednom z terminálů směrem navigujícím mě k terminálu jinému, z něhož jsem měl odletět, jsem skončil u zamčených prosklených dveří na zastávku autobusu. Které odemyká až řidič autobusu po příjezdu. A zatímco tak začínal nástup do letadla, já stále ještě stál u těchto dveří. Protože nevím, v jakých intervalech tam autobus večer jezdí, ale já tam čekal přes půl hodiny. A když jsme nakonec po dlouhé době jízdy na další terminál dorazili, bylo už téměř pozdě. A než jsem se dostal přes bezpečnostní kontrolu, měl být už východ k letadlu uzavřen.

Přesto jsem ze všech sil běžel. S padajícími kalhotami bez kvůli bezpečnostní kontrole sundaného pásku. A doběhl jsem. Pozdě, ale přece. A měl jsem štěstí. Měli tam ještě otevřeno a právě se tam dohadovali s poslední skupinkou lidí.

Skončil jsem v letadle, ve kterém jsem měl skončit. A – super – dokonce v byznys třídě namísto mé ekonomické. A tak jsem odletěl.

náhradní letenka

A co se ukázalo před cestou zpět? Že jsem tím letadlem vlastně letět neměl. Zjevně ho také přeplnili, a tak mi byla už před tímto odletem vystavena náhradní letenka na další den a docela jiným směrem. A zřejmě jen náhoda tomu chtěla, že jim zbylo byznys místo, a tudíž mě tam usadili. Takže jsem si ten let docela užil…

… a kvůli pár minutám přišel o odškodnění ve výši 600 eur. Kdybych se býval jenom trošku coural, nocoval bych na jejich náklady v Londýně a odletěl o den později. A inkasoval odškodné, protože nebyli schopni odletět včas pro svou vlastní chybu. Pro přeplnění letadla.

Kdyby to tak býval jenom člověk věděl! Kdybych si předem zjistil, kolik času je potřeba na přestup v Londýně a kdy už musí uznat, že se to nedalo kvůli nim stihnout…

Mohlo by se vám také líbit...