Kocourkov a la Venezuela

Není mnoho státních útvarů na naší planetě, které by se mohli „pochlubit“ tím, že v jejich čele stojí dva znesváření prezidenti. V případě Venezuely, rozkládající se na severu latinskoamerického kontinentu zašly věci ještě dál. Země má i dva znesvářené šéfy parlamentu. I tomu, kdo se o politiku absolutně nezajímá, musí být na první pohled zřejmé, že takto se žádná země řídit a spravovat nedá.
Krajina Venezuely
Poslední tamní prezidentské volby opozice prohlásila za zmanipulované a neuznala kandidáta Socialistické strany Nicoláse Madura prezidentem. Následně se vůdce opozice a zároveň legálně zvolený šéf parlamentu Juan Guaidó prohlásil prezidentem. Tento krok uznalo více než padesát států světa, mezi nimi i Česká republika. Provládní politické síly reagovaly nedávno nevpuštěním opozičních poslanců na schůzi parlamentu, na které dosadily svého zástupce, promadurovského Luise Parru. Protože má v parlamentu opozice početní převahu, o legitimitě tohoto kroku lze s vysokou mírou pravděpodobnosti s úspěchem pochybovat. Ta se bezprostředně po „zvolení“ trucpředsedy Parry sešla na vlastní schůzi v redakci deníku ElNacional, na které znovu potvrdila Juana Guaidóa předsedou venezuelského parlamentu.
Trh v Maracaibu (Venezuela)
Zrod této nesnášenlivosti spadá do údobí vlády bývalého prezidenta Huga Cháveze. Jeho politika „socialismu jedenadvacátého století“ přivedla hospodářství Venezuely takřka na buben. Jeho následovník Nicolás Maduro drží Chávezovu linii do puntíku i nadále. Země se díky tomu zmítá v obrovských problémech. Měna je devastována katastrofální inflací, potraviny jsou na příděl a je jich naprostý nedostatek, zahraniční investoři byli vyhnáni nebo sami odešli. Obludně vzrostla kriminalita, obrovským problémem jsou drogy.
Nelze se tedy divit, že podstatné části obyvatelstva dochází s chávezovsko madurovským politickým a ekonomickým řáděním trpělivost. V posledních řádných parlamentních volbách v roce 2015 protimadurovská opozice ovládla parlament. Co následovalo, je v kostce popsáno výše. Odstranění Madura z funkce však nebude pro opozici vůbec jednoduché, protože opírá svoji moc o tzv. Ústavodárné shromáždění, které ze svých příznivců ustanovil a svolal poté, co jeho strana ztratila většinu v parlamentu. Nejen dva prezidenti, nejen dva předsedové parlamentu, ale i dva parlamenty. Nelze také pominout fakt, že Madurovi je věrná většina represivního aparátu. Jak dlouho, odhalí jen čas. Prozatím se zdá, že nekrvavé politické řešení vleklé a hluboké venezuelské krize je v nedohlednu…